Floky byl nalezen v Moutnicích, na jednom z našich krmných míst. Flokyho jsme přijali v kritickém stavu a velmi jsme se o něj první dny báli. Po podpůrné léčbě došlo ale ke zlepšení, zažívací potíže byly ta tam, maličký začal papat, sebelepší konzervu odmítl, ale masíčko si dal s chutí mnohdy i s přídavkem. Proměnil se v uvrněného a umazleného kloučka, který nám naši péči, aby se měl nejkrásněji, vracel stonásobně. Přibíral, radoval se z každé společné chvíle, a do včerejška se zdálo, že jsme z nejhoršího venku. V noci jsme už na něm ale pozorovali změny a tak jsme hned ráno vyrazili na veterinu. Potvrdilo se nejhorší, ačkoliv předchozí testování vyšlo negativní, dnes už bylo jasno. Zákeřná panleukopénie, kočičí mor, který nemá slitování s nikým. Tělíčko Flokyho, stejně jako sestřiček, nebylo ve stavu kdy by s touto krutou nemocí zvládlo bojovat, všichni byli příliš malincí a podvyživení, neměli odkud brát sílu a šance byly mizivé. Proto jsme ho nechali v klidu a bez trápení odejít za sestřičkami. Floky, náš bojovníčku, v našich srdcích budeš navždy.
